Demence mění způsob, jak se lidé chovají, myslí nebo jednají. Může to být znepokojující a nepříjemné jak pro nemocného, tak i pro jeho rodinu a blízké pečující osoby. I když je to těžké, neměli bychom dopustit, aby se změnil náš vztah k nemocnému.
Je třeba myslet na to, že za změnami chování stojí nemoc. Přinášíme vám přehled změn chování, které u demence mohou nastat. Cílem je pomoci vám pochopit, proč se tak děje. Nezapomínejte, že se u svého blízkého, o kterého pečujete, s řadou popsaných projevů vůbec nemusíte setkat.
Stresující změny chování
U nemocného si můžeme všimnout různých projevů nemoci, které s sebou přinášejí změnu chování.
Poruchy paměti: nemocný zapomíná nebo ztrácí věci, opakovaně se ptá na totéž nebo během rozhovoru vypráví tutéž historku, nevybaví si nedávné události, nepamatuje si datum nebo den v týdnu. Zároveň si ale často uvědomuje, že mu paměť selhává, a to bývá pro něj frustrující. Následkem může být hněv, smutek nebo zmatené jednání. Více se dočtete v článku Ztráta paměti.
Projevy hněvu: nemocný se může projevovat agresivně, výhrůžně nebo začne dělat věci, které nahání strach. Nám se přitom často zdá, že k tomu nemá žádný (nebo aspoň adekvátní) důvod. Takové chování však příčinu téměř vždy má, pro nás ale nebývá patrná. Proto je nejlepší pokusit se nemocnému porozumět a najít podněty, které dané chování způsobují. Více se dočtete v článku Hněv a jeho příčiny.
Deprese, úzkost nebo apatie: nemocný je smutný, ustaraný, vyděšený, frustrovaný nebo rozzlobený, je neobyčejně emotivní, pláče, je rozčilený nebo neklidný, nebo naopak uzavřený do sebe, nešťastný, apatický nebo má zpomalené reakce. Více se dočtete v článku Deprese, úzkost a apatie.
Problémy se spánkem: v noci je neklidný a budí vás nebo jiné členy rodiny. Můžete se pokusit správným nastavením režimu dne problém vyřešit. Více se dočtete v článku Problémy se spánkem.
Bludy nebo halucinace: vidí nebo slyší věci, které neexistují. Mylně si vykládá okolní svět, má utkvělé falešné představy, nebo podezírá své okolí. Více se dočtete v článku Bludy a halucinace.
Repetitivní chování: nemocný opakuje stále tentýž úkon, neustále říká např. tutéž větu nebo opakuje otázku. Více se dočtete v článku Repetitivní chování.
Bloudění: nemocný často nepokojně přechází po bytě a má tendenci odcházet z domu; může se ztratit. Více se dočtete v článku Bloudění.
Změny v úsudku: nemocný jedná nepřiměřeně vzhledem k situaci, říká věci, které se nehodí, není si vědom, že překračuje společenská pravidla. Více se dočtete v článku Ztráta náhledu a úsudku.
Jak na změny chování reagovat
Některé změny chování, které mohou při demenci nastat, působí na pečující velmi znepokojivě a mohou v nich vyvolat smutek, zmatek, hněv, úzkost, nebo i odpor. To jsou přirozené reakce a není třeba si je vyčítat – je ale důležité umět s nimi správně naložit. Pokud se jim totiž poddáme, mohou ovlivnit celý náš vztah s blízkým člověkem, o kterého pečujeme. V některých případech mohou dokonce vést k pocitu, že péči už dál nezvládneme.
Je dobré si uvědomit (a opakovaně připomínat), že náš blízký to nedělá ze zlé vůle, stejně jako třeba nemocné malé dítě, které nás trápí celou noc křikem. Změny chování jsou u nemocného způsobeny změněným prožíváním, nad kterým nemá kontrolu. Cítí proto úzkost, hněv, strach, zmatek či frustraci, často velmi intenzivně a dlouhodobě, ale přitom už nedokáže dát najevo, co jej trápí, jinak než právě tím chováním, které vnímáme jako „problémové“. Pro přiblížení můžete zapojit představivost:
Náhle jste se ocitli v neznámé zemi. Netušíte, jak jste se sem dostali, nevíte, co tu platí za pravidla. Jste zavřeni v domě s lidmi, kteří vám jsou povědomí, nevíte ale, kam je zařadit. Tito lidé spolu mluví úplně neznámou řečí a hovoří tak i na vás, jako by očekávali, že jim budete rozumět. Často je zřejmé, že se baví právě o vás, možná se rozhodují, co s vámi hodlají udělat. Nutí vás jíst věci, na které nemáte vůbec chuť. V noci se často svítí, ve dne je tma a náhodně se odehrávají činnosti, které nechápete, ale musíte se jich účastnit. Do některých vás nutí, i když jsou vám nepříjemné. Někdy vám dokonce připadá, že na vás dělají pokusy – něco vás bolí, ale nikdo vám nepomůže a oni to svým jednáním třeba ještě zhorší. Jak budete reagovat?
Je velmi důležité změnám chování porozumět a uvědomit si, co jim předchází a co po nich následuje. Někdy je možné určité jednání omezit, nebo mu dokonce zabránit. Pokud si budete všímat toho, co chování předchází nebo co ho vyvolá, můžete se pokusit situacím předcházet tím, že přizpůsobíte prostředí. Dobrá zásada je nesnažit se „měnit nemocného“, ale prostředí a podněty, které na nemocného působí. Lze to přirovnat k člověku na vozíku: nedokážeme jej změnit, aby zvládl všechno, co zvládne zdravý člověk, ale když vhodně přizpůsobíme prostředí, můžeme minimalizovat vliv jeho handicapu.
Shrnutí
- U lidí s demencí se mohou následkem nemoci objevovat různé změny chování, které jsou znepokojující nebo frustrující jak pro ně samotné, tak i pro okolí.
- Je důležité identifikovat, co stresujícímu chování předchází, a tak pochopit, co jej může způsobovat nebo zhoršovat.
- Rovněž je užitečné si uvědomit, jak na změny chování nemocného reagujeme my sami, jak se cítíme a co v takové chvíli děláme.
- Můžeme se zkusit zklidnit: zastavíme se, zhluboka nadechneme a zamyslíme, jak v danou chvíli nejlépe zareagovat. Vztek nám nikdy nepomůže, pokud chceme situaci zvládnout, je třeba ovládnout své emoce.
- V jedné věci nám vlastně může být náš vztek užitečný: když si uvědomíme, jak na nás působí a jak těžké je ho ovládnout, možná si snáz představíme, co asi prožívá nemocný, který svým emocím nerozumí a jehož schopnosti ovládnout je jsou demencí velmi snížené.
- Je dobré vyzkoušet nové reakce a přístupy, protože první volba nemusí být ta pravá.
- Pokud se nedaří situaci zvládat nebo pochopit jednání nemocného, nebojte se vyhledat odbornou pomoc, například psychologa či poradnu pro pečující. Poradny „Včera“ ve Středočeském kraji (https://dementia.cz/poradny-vcera/) nebo kontaktní místa České alzheimerovské společnosti (https://www.alzheimer.cz/cals/kontaktni-mista/).