17. Toaleta a kontinenční péče

Demence ovlivňuje u člověka i schopnost ovládat své vyměšování. Může se to projevit několika způsoby.

Nemocný ví, že by měl zamířit na toaletu, ale nestihne to včas:

• možná ještě nedošlo k porušení základních návyků, jen k oslabení nutkání či k narušení jeho vnímání (nemocný si včas neuvědomí, že „se mu chce“),
• taková „nehoda“ může být způsobena i problémy s hybností, které nemocný nedokáže správně vyhodnotit – toaleta může být pro něj zkrátka příliš vzdálená či obtížně přístupná, nebo mu může dělat problémy svlečení oděvu,
• nemocný může „zabloudit“ i ve vlastním bytě, ale mnohem spíš se to stane v místech, na která není zvyklý, například na návštěvě u dětí; potom zkrátka nenajde toaletu včas,
• v noci při probuzení může dojít k chvilkové ztrátě orientace, nebo je pro nemocného složitý pohyb v přítmí.

Nemocný dokáže dojít na toaletu, ale nepoužije ji správně a může znečistit WC:

• člověk s demencí nemusí rozpoznat, co je mísa/prkénko, zvlášť když je např. celá toaleta včetně sanitárního zařízení jednobarevná,
• nemocný může zapomenout, jak se toaleta používá,
• váš blízký může mít problémy s koordinací pohybu, nebo je pro něj toaleta už nevhodná (moc vysoká, nízká, špatně přístupná apod.), proto se třeba netrefí do mísy, 
• důvodem může být ale třeba i zhoršení zraku, o kterém vám nemocný nedokáže říci.

Člověk s demencí nepozná, že by měl toaletu použít:

• demence oslabí jak nutkání na malou či velkou stranu, tak i schopnost mozku správně tyto signály interpretovat,
• někdy si nemocný nespojí své nutkání s toaletou a má tendenci vykonat potřebu přímo na místě, kde zrovna je, například na veřejnosti.

V pozdních stadiích demence kontinence úplně zaniká:

• vytrácí se zafixovaná společenská pravidla a posléze i všechny naučené reakce,
• nemocný přestává vnímat nutkání k vyměšování jako popud k náležité reakci; v pozdějších fázích zřejmě nevnímá ani samotné nutkání,
• úplně mizí schopnost ovládat svěrače.

Projevy inkontinence u nemocného nesmí být důvodem k výčitkám, obviňování ani trestání. Člověk s demencí za svou nemoc nemůže. Pokud dáte najevo hněv či frustraci, způsobíte mu další stres, který povede jen ke zhoršení problémů. Na místě je spíš zamyslet se, jakým způsobem usnadnit situaci vám oběma.

Při pomoci s osobní hygienou a kontinenční péčí hraje roli i možný stud pečujícího. Nejde o nic výjimečného, pro každého z nás jde o zásah do intimní zóny. Pokud je vám to nepříjemné, nebojte se promluvit si o tom s odborníkem.

Jak postupovat, pokud má člověk, o kterého pečujete, problémy s používáním toalety nebo s ovládáním vyměšování?

Úpravy obytných prostor:

• vyvěste na dveře toalety obrázek WC, aby je nemocný snáz našel,
• mezi ložnicí a toaletou zajistěte dostatečné noční osvětlení,
• zajistěte dostatečné osvětlení na toaletě,
• namontujte prkénko kontrastní barvy a barevné tlačítko na splachování,
• někdy je třeba rozšířit dveře na toaletu, protože nemocný se např. s chodítkem obtížně dostane dovnitř,
• někdy pomůže, pokud připevníte na stěny WC pevná madla, kterých se nemocný může přidržet; dodá mu to pocit jistoty a usnadní použití toalety,
• je možné pořídit toaletní křeslo a dávat je na noc nemocnému k posteli.

Jak člověka s demencí podpořit při užívání toalety:

• i u nemocného, který vám už neřekne, že potřebuje použít WC, to často poznáte podle jeho chování: může začít projevovat rozčilení, stres, úzkost nebo neklid, 
• pokud nemůže toaletu najít, citlivě ho naveďte správným směrem,
• pokud má problémy se svlékáním, pořiďte mu kalhoty, které lze jednoduše obléknout i sundat,
• pokud nemocný zapomene, jak se používá toaleta, připomeňte mu to a případně citlivě asistujte: nejprve jej stačí přivést k toaletě, později i pomoci posadit se – potom je možné počkat za dveřmi a dopřát nemocnému soukromí (když nemoc postoupí, může být nezbytné počkat přímo s ním); někdy pomáhá pustit v koupelně vodu a povzbudit tak reflex na močení,
• někdy je třeba říkat krok za krokem, co má nemocný udělat; může být pro něj obtížné zvládnout celou toaletní hygienu samostatně, protože se jedná o mnoho úkonů a on se v nich ztrácí,
• pravidelný rytmus: lze vypozorovat, kdy se nemocný nejčastěji vyměšuje, a přizpůsobit tomu strukturu dne (např. půl hodiny po probuzení je čas použít toaletu, potom ve tři odpoledne před svačinou atd.); bývá prospěšné zjistit, kdy a jak často váš blízký používal toaletu předtím, než onemocněl demencí. Pořiďte si pravidelný každodenní rozpis; nemocný si na něj často navykne, a tak zabráníte případným „nehodám“,
• „preventivní“ použití toalety – připomeneme nemocnému, že si může dojít na toaletu, vždy předtím, než se dáte do nějaké činnosti nebo se třeba vypravíte mimo domov.

Na co je dobré nezapomenout:

• Pokud víte, že se nemocnému občas stane „nehoda“, zkontrolujte během dne dle potřeby, zda je v suchu. Předejdete tak případným zdravotním problémům.
• Je dobré zkontrolovat, zda je po použití toalety nemocný dobře oblečený (například aby sukně nebyla zastrčená v punčocháčích či rozepnutý poklopec u kalhot).
• Dbejte na to, aby si nemocný po použití toalety umyl ruce.
• Pokud víte, že je to třeba, kontrolujte průběžně čistotu toalety (aby si nemocný příště nesedl na znečištěnou toaletu, nebo neuklouzl na podlaze).
• Lékař může předepsat vhodné pomůcky. Zároveň je možné vložit do lůžka speciální podložky, aby se lůžko nepromočilo. Pokud nemocný v noci neumí trefit na toaletu, je možné dát k posteli WC křeslo, popř. mužům močovou láhev (tzv. „bažanta“).