Komunikace s nemocným bývá v důsledku postupující demence často obtížná, ale pro dobré zvládnutí péče je důležité se ji naučit. Nemocný vám lépe porozumí, když budete mluvit jednoduše, srozumitelně a budete se snažit reagovat citlivě a empaticky. Díky správné komunikaci také neztratíte blízkost s nemocným člověkem. Nejde jen o slovní vyjadřování, stejně důležité mohou být i pohledy, tón hlasu nebo gesta.

Jak zlepšit komunikaci

Komunikace s nemocným bývá v důsledku demence často obtížná. Tato skutečnost může mít dopad na váš vztah s člověkem, o kterého se staráte. V nemocném – ale i ve vás – to může vzbudit pocity bezmoci, smutku nebo vzteku.

Jak správně porozumět člověku, s nímž komunikujete? Nesledujte jen to, co říká, ale i výraz jeho tváře, pozici těla a celkovou reakci. Význam slov se může posunout, tělesné reakce vydrží déle. Zkuste se naučit „neverbální slovník“ nemocného – některé neverbální chování může mít vždy stejný nebo podobný význam.

A jak zajistit, aby nemocný rozuměl vám? Dbejte na to, aby váš slovní projev byl v souladu s tím, co děláte a naznačujete svým chováním. Hovořte jasně a jednoduše, dbejte na správnou intonaci. Dejte nemocnému čas, aby vaše slova zpracoval a mohl po svém zareagovat. Vyvarujte se ironie a sarkasmu. Nezačínejte otázky záporem (Na dotaz „Nepůjdeš se najíst?“ nejspíš obdržíte zápornou odpověď). Když s nemocným mluvíte, nebo jej například objímáte, ujistěte se, že ví, co se děje (pokud nemá náladu na fyzickou blízkost, nebo například pospává, může jej náhlé objetí třeba i polekat).

Dávejte nemocnému najevo porozumění:  

  • naslouchejte,
  • berte ho vážně, 
  • přistupujte k němu s respektem a úctou, 
  • dávejte najevo zájem, 
  • usmívejte se na něj, 
  • objímejte ho. 

Do komunikace zapojte všech pět smyslů: když hovoříte o počasí, ukažte ven z okna; když mluvíte o přípravě oběda, dejte nemocnému přivonět ke koření; když něco vyprávíte, podpořte „dramatické okamžiky“ stiskem ruky, a podobně.

To vše je velmi důležité pro každého člověka, u lidí s demencí obzvláště. Můžete se zamyslet, jaké jednání by vyhovovalo vám, kdybyste v důsledku dlouhodobé vážné nemoci byli třeba na čas zbaveni samostatnosti.

 

Jak kontrolovat, že nemocný dobře slyší a vidí

Demence může mít bohužel vliv i na sluchové a zrakové vnímání. Nemocní slova slyší, ale nedávají jim smysl, což může být způsobeno jak poruchou myšlení, vyvolanou demencí, tak třeba i nedoslýchavostí. Proto je důležité si nejprve ověřit, zda lze napravit omezení sluchu nebo zraku úpravou prostředí nebo zajištěním kompenzačních pomůcek. Pokud naslouchátka či brýle nepomáhají, jedná se zřejmě o nevratné změny vlivem demence.

Kontrola zraku

V následujících odstavcích uvádíme několik způsobů, jak můžete podpořit zrakové vnímání.

Je v místnosti dostatek světla?

Lidé s demencí mohou potřebovat více světla, aby viděli jasně. Zvyšte intenzitu světla, a pokud je to možné, používejte denní světlo. Člověk s demencí tak lépe uvidí. Také můžete nechat na noc rozsvícené slabé noční světlo nebo osvětlení se senzorem pohybu, aby se člověk s demencí ve tmě lépe orientoval.

Jsou barvy dostatečně kontrastní?

Demence může způsobit snížené vnímání kontrastů. Nemocný například nemusí rozeznat bílý talíř postavený na bílý ubrus. Lepší je použít ubrus nějaké kontrastní barvy, vyvarujme se ale ozdobných vzorů, které rozbíjejí tvar, protože nemocný pak třeba vůbec nepozná předmět, který má před sebou. Ozdobné vzory na talíři může nemocný vnímat jako součást jídla, které ale není možné nabrat příborem, což ho může od jídla odradit.

Nosí člověk s demencí brýle?

Dochází často k tomu, že člověk s demencí ztrácí brýle nebo je dává na nesprávné místo? Pak může pomoci šňůrka na brýle nebo pořízení náhradních brýlí pro případ potřeby. Zároveň vždy zkontrolujte, zda jsou brýle čisté a pohodlné a zda netlačí na uši nebo na nos. Lze také využít speciální lupy s osvětlením nebo zvětšovače písma.

Je třeba poradit se s lékařem?

Pokud máte pocit, že nemocný vidí špatně, je vždy dobré vyhledat lékaře a poradit se s ním. Lékař určí, zda se jedná o vadu zraku, nebo zda jsou stávající brýle dostačující a problém spočívá v mozku, který už nedokáže patřičně zpracovat zrakové signály.

Kontrola sluchu

Stejnou pozornost je potřeba věnovat i sluchu.

Je v prostředí příliš mnoho hluku?

Pokud minimalizujeme nadbytečné zvuky, vnímání se zlepší. Člověka s demencí můžete vzít na tišší místo, kde ho bude rozptylovat méně zvuků. Když s ním mluvíte, vypněte televizi nebo rádio.

Pokud má člověk s demencí doporučené sluchadlo, nosí ho?

Člověk s demencí si může zapomenout sluchadlo nasadit nebo potřebuje pomoc s jeho správným nasazením. Také vždy zkontrolujte, že je čisté, dobře padne do zvukovodu, je pohodlné a nemá vybité baterie. Pokud nemocný dostane sluchadlo až v době, kdy už se u něj demence projevuje, pravděpodobně si na sluchadlo nezvykne a bude je vytahovat.

Je třeba poradit se s lékařem?

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctusPokud máte pocit, že nemocný špatně slyší, je vždy dobré vyhledat lékaře a poradit se s ním. Lékař určí, zda se jedná o vadu sluchu, nebo případně zda je sluchadlo správně nastaveno. nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Jak získat pozornost nemocného

Prvním důležitým krokem dobré komunikace je navázat kontakt tak, že si zajistíte pozornost nemocného. Důležité ale je získat jeho zájem důstojným způsobem a respektovat jeho pocity. Přestože své pocity nedokáže vyjádřit, stále je prožívá. 

Pomoci vám může: oslovit člověka s demencí jménem, které pozná, mluvit jasně a pomalu, s hlasitostí, která člověku s demencí vyhovuje, tváří v tvář a z očí do očí. Jestliže sedí, skloňte se k němu tak, abyste byli ve stejné úrovni. Také mu můžete pohladit zepředu ruku, paži nebo rameno.

Jak komunikovat jednoduše a srozumitelně?

Jazyk, který při běžné mluvě používáme, je často příliš komplikovaný. Člověk, o kterého se staráte, vám bude lépe rozumět, pokud budete mluvit jednoduše.

Pomoci mohou následující tipy:

  • Nejdříve navažte oční kontakt, tím si zajistíte pozornost.
  • Člověka s demencí se vždy ptejte jen na jednu věc. Věc, o které hovoříte, podpořte ukázkou. Například „Dáš si k snídani čaj?“ – a ukažte krabičku s čajem.
  • Používejte jednoduchý jazyk a krátké věty. Vyhýbejte se dlouhým a komplikovaným souvětím. 
  • Mluvte vždy jen o jedné věci, nestřídejte rychle témata hovoru.
  • Pokud je to třeba, používejte pouze otázky, na které je možné odpovědět ANO/NE.
  • Zajistěte, aby v pozadí nezněly žádné rozptylující zvuky, například z televize nebo rádia.
  • Nesnažte se vést jakýkoli důležitý rozhovor v prostředí, kde je člověk s demencí rozptylován a špatně se orientuje.
  • Člověk s demencí je stále schopen rozumět řeči vašeho těla, vaší náladě a upřímnosti. Rozhodně může poznat, když se hovoří „o něm bez něj“, a určitě to nebude vnímat pozitivně. Proto nepředpokládejte, že nerozumí tomu, co se říká a děje kolem něho.
  • Pokud jste s nemocným ve společnosti (například na rodinné oslavě) a hovoří spolu více lidí najednou, nemocný nestačí konverzaci sledovat a pochopit a raději si sedne někam stranou. Uděláte nejlépe, když se domluvíte a prostřídáte se u něj tak, aby mu vždy věnoval plnou pozornost jen jeden člověk.
  • Používejte jednoznačné pokyny, které nevyžadují několik po sobě jdoucích kroků. Například pouhá příprava snídaně může zahrnovat i přes 40 jednotlivých kroků. My je vykonáváme podvědomě, ale člověk s demencí potřebuje, abyste mu připomínali jeden po druhém. Jinak činnost nezvládá vykonávat a ztratí motivaci cokoli dělat.
  • Jednání a vyjadřování člověka s demencí nám může připadat nesrozumitelné, musíme však vycházet z toho, že z jeho pohledu v jeho slovech a jednáních význam je a my bychom se měli snažit jej pochopit.

Shrnutí

Pamatujte, že je důležité:

  1. zkontrolovat, zda člověk s demencí dobře vidí a slyší;
  2. zajistit si pozornost a zároveň zachovávat důstojnost nemocného; není správné jednat s nemocným jako s dítětem;
  3. komunikovat jednoduše;
  4. při komunikaci využívat všech pět smyslů a nemocnému názorně ukazovat, o čem hovoříme.