U člověka s demencí se mohou projevovat různé poruchy myšlení a vnímání. K těm nápadnějším patří bludy a halucinace. Nereálné představy a vnímání věcí, které neexistují, mohou být velmi znepokojující jak pro nemocného, tak pro jeho blízké, kteří o něj pečují.
Co je to blud a halucinace
Blud je nepravdivé přesvědčení, které nelze logickými argumenty vyvrátit. Obvykle vzniká postupně a člověk se k němu začne přiklánět, protože domněle vysvětluje např. nějaký rozpor či problém, který nemocný vnímá. V jisté chvíli pak dojde k takzvanému Aha efektu, tedy náhlému okamžiku „osvícení“, kdy člověku zdánlivě zapadne vše dohromady a od té chvíle přijme blud za své přesvědčení.
Příklad z praxe:
Pan Aleš má demenci. Opakovaně mu telefonovali prodejci s nabídkou nevyžádaných služeb, zdvořile se jej vyptávali, kolik platí za plyn, elektřinu či telefon, a nabízeli mu své (údajně lepší) tarify. Aleš nechápal, proč mu volají, a nerozuměl ani tomu, o čem hovoří. Uvědomoval si jen, že „o něm hodně vědí“ a že jej chtějí k něčemu přesvědčit. Bylo mu to nepříjemné a začal se obávat, co na něj asi opravdu chystají. A potom si jednoho dne přečetl v novinách článek o nebezpečné sektě Strom života, která láká do svých řad nové členy pod záminkou výhodných nabídek uspořádání osobních financí i podpory osobního růstu. „Aha, to je ono!“ řekl si a od té chvíle nevývratně věří, že se stal cílem náboru členů tohoto kultu.
Blud ovlivňuje jednání nemocných.
Pan Aleš v obavách odpojil telefon, aby „na něj nemohli“. Jeho syn se mu nemohl dovolat a polekal se. Když za otcem dojel, vysvětlil mu pan Aleš, jakou „čertovinu na něj šijou“. Syn se zasmál a vysvětlil mu, že jde jen o pokusy prodejců. Pan Aleš se však rozzlobil, nedal si nic vymluvit a telefon odmítl připojit. Dokonce jej vyhodil do popelnice, uvěřil totiž, že ho přes něj mohou i odposlouchávat. Syn nevěděl, co dál. Bydlí daleko, denně za tátou jezdit nemůže – až dosud to také nebylo potřeba, stačily pravidelné telefonáty –, jenže tahle situace je nebezpečná. Kdyby se něco stalo, otec nezavolá ani jemu, ani záchranku!
- Bludy mohou mít různá „témata“.
U demence bývá časté přesvědčení, že k nemocnému někdo tajně chodí a bere mu věci (vysvětlení vlastní zapomnětlivosti), že ho někdo sleduje, že ho chtějí připravit o byt či cennosti. Při jiných bludech je zase nemocný přesvědčen, že ho sousedi schválně obtěžují hlukem (třeba při přestavbě bytu), a opakovaně volá policii. Vyskytují se i bludy o údajném sexuálním násilí, kterého se v představách nemocného obvykle dopouštějí neznámí lidé či jiné bytosti.
- Blud má tendenci sám sebe posilovat, tj. nové informace, které k nemocnému dospějí, jsou použity takovým způsobem, aby blud ještě upevnily.
Sousedka pana Aleše si zlomila nohu a musela ji odvézt záchranná služba. Na chodbě domu se ozýval hluk, záchranáři se hlasitě domlouvali, a když nesli paní ze schodů, bolestí naříkala. Pan Aleš z toho usoudil, že „ji už dostali“ a teď bude řada na něm. Syn se ho během návštěvy pokoušel upokojit, ale výsledkem bylo jen to, že otec začal podezírat dokonce i jeho: „Nejsi nakonec taky v té sektě?“ Zabednil si dveře botníkem a rozhodl se nevpouštět nikoho dovnitř.
Halucinace je vnímání jevů, osob či věcí, které neexistují a nemají reálný podnět. Rozdíl mezi halucinací a bludem spočívá v tom, že blud je porucha myšlení, kdežto halucinace porucha vnímání. V případě halucinace si navíc člověk někdy může být vědom, že to, co vnímá, není skutečné (u lidí s demencí se to ale nestává). Halucinace mohou být jednoduché (například jen světlo či zvuk), složitější (silueta postavy, předmět i s podrobnostmi či nějaká melodie) a mohou „zapojovat“ i více smyslů najednou, např. „zjevení“ víly, která poletuje kolem, rozhazuje voňavé květy a přitom zpívá. Halucinační zážitky bývají však jen vzácně tak pozitivní. Častější jsou představy cizích lidí, kteří vnikají do pokoje nemocného a hovoří na něj či o něm. Někdy se objevují i hmatové halucinace, kdy má nemocný pocit, že na něj někdo sahá, něco po něm leze, nebo „cítí“ jedovatý plyn, který mu někdo údajně pouští do bytu.
Iluze je chybný smyslový vjem, vyvolaný tím, že náš mozek špatně interpretuje signály, dodávané našimi smysly. Od halucinace se liší tím, že jde o zkreslení něčeho skutečného (kdežto halucinace nemá skutečný základ). Iluzím podléháme do jisté míry všichni, např. při pohledu na známé obrázky působící zrakový klam, kdy se zdá, že se nakreslená kola otáčí. To je zcela normální. Člověk s demencí může mít ale iluze patologické, kdy např. v pečovatelce spatří dávno mrtvou sestru, jídlo mu páchne, jako by bylo zkažené, a lékař na něj při vyšetření náhle začne mluvit německy.
Proč mají lidé s demencí nereálné představy a vidí nebo slyší věci, které neexistují
Bludy a halucinace se vyskytují u nejrůznějších onemocnění, nejčastěji psychiatrických, ale může jít i o následky úrazů hlavy, extrémní dehydratace, vedlejší účinky některých léků či jiných zdravotních komplikací.
V případě demence jde o důsledek chorobných změn v mozku, tedy zániku mozkové tkáně a s ním související biochemické nerovnováhy. Člověk s demencí navíc postrádá náhled, proto snáz „propadne“ bludu či považuje halucinaci za skutečnou. Jeho mysl si může bludy vytvářet, protože zdánlivě vysvětlují rozpor, který vnímá.
Příklad: pokud mi „mizí věci“, mohu dospět k poznání, že je někde ztrácím, a pak nejsem schopný si vzpomenout, kde skončily. Takové vědomí je bolestné, proto můj duševní ochranný mechanismus nabídne jinou možnost: „Co když za to vůbec nemohu já? Třeba mi je vzal někdo jiný!“
Člověk se zdravým náhledem ví, že například mýdlo, kartáček na zuby a ponožky mu zcela jistě nikdo nesebral. Demence ale ničí schopnost náhledu na sebe i situaci, proto je mnohem pravděpodobnější, že nemocný tomuto „vysvětlení“ bez výhrad uvěří a přijme je za pravdu. Pro člověka s demencí jsou tím pádem bludy i halucinace zcela reálné. Někdy vyvolávají pocit nebezpečí a mohou spustit obranné chování, které je i pro pečující velmi znepokojivé. V extrémních případech může nemocný dokonce sebe nebo pečujícího ohrozit.
Vzácně se však mohou projevit i příjemné halucinace: v zimě pod okny rozkvete voňavá třešeň, nemocného chodí navštěvovat dávno zesnulá maminka a utěšuje ho, slyší krásnou hudbu, která mu připomíná dětství… Takové halucinace nemá smysl „rozhánět“, spíš si je pečující může užít společně s nemocným.
Jak bludy a halucinace zastavit nebo omezit
Pokud se u vašeho blízkého projevilo bludné myšlení či halucinace, je na místě pozorně sledovat, jak na něj působí a jak ovlivňuje jeho chování. Blud nemá smysl vymlouvat, logické argumenty v tomto případě nefungují a nemocný velmi snadno dospěje k názoru, že „z něj děláte hlupáka“. Je třeba si uvědomit, že blud plní u člověka s demencí často roli „obranného mechanismu“, který jej chrání před poznáním vlastního duševního úpadku. Pokud mu dokazujeme, že „to tak prostě není“, tuto ochrannou hradbu mu bouráme – a nemělo by nás udivit, když ji bude bránit.
Na místě není ani naše rezignace, kdy pokrčíme rameny a přitakáme: „Jasně, tati, já vím, jdou po tobě.“ Tím poskytneme nemocnému ideální argument pro další posílení bludu a možná i jeho „obohacení o novou zápletku“.
Lidé s demencí, u kterých se objevily bludy či halucinace, potřebují velké porozumění a podporu blízkého člověka, který o ně pečuje. Tyto zážitky jsou pro ně zcela reálné, často nepříjemné a někdy i hrůzyplné a bolestné. Dáme-li najevo, že jim nevěříme, mohou se cítit podobně, jako bychom se cítili my, kdybychom přišli se zlomenou rukou k lékaři a ten by nás vyhodil z ordinace se slovy, že „simulantů už má plné zuby“.
Pokud vypozorujeme, že u nemocného nějaká situace nebo prostředí spouští koloběh bludných myšlenek, nebo se u něj častěji projevují halucinace, budeme se snažit takovým podmínkám vyhnout nebo je přizpůsobit. Ve chvíli, kdy je nemocný zcela v zajetí bludu, dáváme najevo, že jsme s ním a budeme mu pomáhat a chránit ho. Můžeme se jej pokusit rozptýlit a převést jeho zájem na nějaké pozitivní téma, třeba na věci, které má rád, či na koníčky, kterým se věnuje, povídat si o minulosti, společně vzpomínat.
V případě, že bludy či halucinace zesílí nad únosnou míru, nemocného rozrušují, nebo jeho reakce směřují k ohrožení jeho samotného či pečujícího, je na místě lékařská intervence a odpovídající medikace.
Pan Aleš úplně přestal komunikovat a sousedé volali synovi, že už ho přes týden neviděli vyjít z bytu. Syn přijel, ale nedostal se dovnitř. Otec zamkl dveře a nechal klíč v zámku. Když pan Aleš nereagoval na zvonění, bouchání ani volání, začal se syn obávat nejhoršího a zavolal záchrannou službu a policii, aby do otcova bytu vnikli násilím. Dveře byly zatarasené botníkem, ale policisté si přivolali na pomoc hasiče a snadno (ačkoli s pořádným rámusem) je otevřeli. Přišli na poslední chvíli. Pan Aleš byl v bezvědomí, ležel na posteli s nosem a ústy převázanými ručníkem a u ruky měl přichystanou paličku na maso. Lékař zjistil, že trpí akutní dehydratací. Nejspíš se domníval, že mu do vodovodu kdosi pouští nějaký jed; ručník ho měl zřejmě chránit před omamným plynem.
V nemocnici se jej ujal i psychiatr a předepsal příslušnou medikaci. Pan Aleš se zotavil, bludy u něj zeslábly a nakonec se přestaly projevovat. Jeho demence se však po tomto „zážitku“ zhoršila a už nemohl zůstávat sám doma. Nakonec souhlasil, že půjde bydlet k synovi do rodinného domku.
Shrnutí
- Bludy a halucinace jsou u některých lidí s demencí běžné.
- Mohou být velmi znepokojující jak pro člověka s demencí, tak pro pečující.
- Lidé, kteří mají tyto halucinace nebo jsou v zajetí bludu, potřebují dodat klid.
- Nemá smysl vyvracet bludy a dokazovat, že halucinace nejsou skutečné; můžeme se ale pokusit převést pozornost nemocného jiným směrem.
- Zkontrolujeme prostředí, jestli tu není něco, co blud nebo halucinaci spouští (např. zvuky, stíny a podobně).
- Pokud jeden přístup nefunguje, vyzkoušíme jiný.
- Připomínáme si, že nereálné představy nebo vidiny jsou součástí nemoci.
- Bludy i halucinace často vyvolávají velmi zjitřené emoce. Nenechte se vtáhnout do tohoto víru negativních pocitů, ale nadechněte se a zamyslete, jak nejlépe reagovat, aby to bylo co nejkonstruktivnější a nejpříjemnější jak pro vás, tak pro vašeho blízkého, o kterého pečujete.
- Pokud bludy nebo halucinace nemocného nebo jeho okolí výrazněji omezují nebo dokonce ohrožují, je nutné vyhledat včas lékařskou pomoc (psychiatra), zajistit nezbytná vyšetření a eventuálně nasadit vhodnou léčbu.