Nemusíte vždy porozumět tomu, co vám člověk s demencí říká. Jeho komunikační dovednosti mohou být totiž v důsledku demence narušené a jazyk, který používá, pro vás časem přestane být srozumitelný. Je však důležité brát nemocného vážně, přistupovat k němu s respektem a úctou a nemluvit o něm s jiným člověkem v jeho přítomnosti.
Buďte trpěliví a dejte nemocnému čas, aby mohl najít správná slova. Pro lepší porozumění je dobré pokládat jednoduché doplňující otázky, na které může odpovědět ANO nebo NE.
Co je mimoslovní komunikace
Neverbální (neboli mimoslovní) komunikace zahrnuje vše, čím se můžeme vyjádřit bez pomoci slov. Patří sem například mimika, gesta, postoj těla, pohledy, dotyky, zabarvení a tón hlasu, rychlost a hlasitost řeči nebo vzdálenost mezi komunikujícími.
Výrazy v obličeji, gesta, postoj a řeč těla prozrazují o člověku mnoho. Můžeme z nich usoudit, jak se cítí, jestli je nervózní, rozčilený nebo úzkostný, zda ho něco bolí, nebo zda je spokojený. S postupující nemocí je mimoslovní komunikace stále důležitější, protože člověku s demencí slábnou vyjadřovací schopnosti.
Ocenění a povzbuzení
Je důležité chválit člověka, o kterého pečujete. Obecně je mnohem účinnější druhé ocenit za to, co udělali dobře, než poukazovat na to, co udělali špatně. Nemocný se bude cítit bezpečněji, když ho vhodně podpoříte. Můžete použít různé způsoby ocenění (slova, gesta, přikývnutí, úsměv, dotyk). A pokud potřebujete vyjádřit nesouhlas, buďte vždy citliví.
Využijte každou příležitost, jak člověka s demencí ocenit. Například můžete říci:
- Dnes ti to ale sluší.
- Tohle se ti moc povedlo.
- Máš krásný svetřík.
- Moc jsi mě potěšila.
- Teď jsi mi pomohl.
- Rád tě vidím.
Zamyslete se nad vším pozitivním, co dokážete na svém blízkém nalézt, a průběžně to používejte v podobě ocenění.
Jak dát najevo porozumění
Člověk s demencí ztrácí krátkodobou paměť a zapomíná například i to, co právě sám řekl. V poškozeném mozku neutkví dotaz, který položil před chvílí, a vytratí se i odpověď, jakou od vás dostal. To způsobí, že se často ptá na tytéž věci vícekrát během jediného rozhovoru. Právě tato tendence k několikanásobnému opakování již zodpovězených otázek bývá jedním z prvních příznaků nastupující demence a měla by zafungovat jako varovný signál vybízející k okamžité reakci. Při rozhovoru s člověkem s demencí je samozřejmě třeba reagovat citlivě. Trpělivě, s laskavostí a pochopením odpovídat i na opakování stejných otázek a snažit se například „navázat“ odpovědi na vzpomínky, které si nemocný ještě vybaví.
Shrnutí
Pamatujte, že je důležité:
- brát člověka s demencí vážně a věnovat pozornost otázkám, které pokládá;
- všímat si jeho reakcí;
- chválit a povzbuzovat;
- nesouhlas vyjadřovat citlivě;
- dávat najevo porozumění, které pomáhá zlepšovat vztah s člověkem, o nějž pečujete.