Pro většinu z nás jsou běžnou součástí života i chvíle zábavy a příjemných prožitků. Činnosti, které nás baví, jsou velmi důležité, protože umožní naší mysli soustředit se na jiné aktivity, oprostit se od mnoha starostí a v podstatě na chvíli „vypnout“ mozková centra vytížená plněním povinností. Tím náš mozek regeneruje. Pro člověka s demencí platí totéž a každá chvíle, kdy se zabývá činnostmi, které jej baví, má stejný význam jako léčba kognitivy či posilující spánek.

Jak nemocnému zpestřit den

V denním programu nemocného by neměly chybět chvíle aktivní zábavy ani pasivních příjemných prožitků. 

Pokud jde o aktivní zábavu a činnosti, které člověka těší, záleží hlavně na tom, čemu se náš blízký věnoval dřív a jaké jsou jeho aktuální schopnosti. V raných fázích onemocnění může být schopen dělat vše, co ho baví, s minimální asistencí, my třeba jen pomůžeme s vyhrazením vhodného času. Patří sem:

  • Návštěvy přátel nebo příbuzných: společenské kontakty jsou nesmírně důležité a k návštěvě patří i celý rituál, kdy se člověk chystá a upravuje. To vše je velmi prospěšná forma aktivizace.
  • Procházky: pěší výlet na příjemné místo v sobě spojuje hned několik pozitiv, trénink fyzičky (zlepšující prokrvení mozku) a pozitivní zážitky, které nemocného potěší a obohatí.
  • Zahradničení.
  • Vyšívání.
  • Zpěv: pokud náš blízký rád zpíval, je třeba toho využít a podpořit jej, aby si co nejčastěji zazpíval i nyní. Zpívejte s ním (nebo jej doprovoďte na hudební nástroj), a pokud to není možné, pouštějte mu oblíbenou hudbu a podpořte ho, aby se přidal ke zpěvákům. Jsou známé případy, kdy nemocný vlivem postupující demence úplně ztratil schopnost komunikace řečí, ale dar zpěvu mu zůstal až do konce. Zpěv rovněž trénuje dech, zlepšuje prokrvení mozku a zlepšuje náladu. 
  • Fotografování.
  • Psaní: představa, že by si náš blízký s demencí „hrál na spisovatele“, se snad leckomu zdá zvláštní. V případě, že nemocný v životě často psal a psaní jej bavilo, není ale důvod toho nevyužít a náš blízký nás možná překvapí. Můžeme jej zkusit požádat, aby nám sepsal své zážitky z mládí a v případě rodičů a prarodičů třeba i zážitky z našeho vlastního dětství. Jistě, demence může omezit jeho slovní zásobu, ale dlouhodobá paměť se uchovává i řadu let po nástupu prvních příznaků. Nemocný si při psaní třídí dochované vzpomínky (nebo vzpomínáte společně) a pak je převádí do psané formy – jde opět o vynikající trénink mozku, jehož plodem budou možná texty, které velmi ocení nemocný i vy sami.
  • Vaření, pečení. 
  • Společné modlitby.
  • Tanec. 
  • Různé hry.
  • Některé televizní pořady, např. AZ-kvíz.
  • Jóga.
  • Modelářství. 
  • Malování.
  • Vzpomínání, práce s reminiscencí (fotografie, staré časopisy, noviny, předměty aj.).
  • Sporty: musíme si uvědomit, že demencí mohou onemocnět i lidé kolem padesátého roku věku, kdy je řada z nás ještě v dobré fyzické kondici a sporty mohou být důležitou součástí našeho života. Fyzicky náročné aktivity závisí víc než jiné činnosti na tom, jaké schopnosti si nemocný dosud uchoval, a zároveň při nich váš blízký častěji potřebuje váš dohled či podporu. Sám často neodhadne, co ještě bezpečně zvládne a co by už bylo riskantní. Je však dobré stále přizpůsobovat tělesné aktivity schopnostem nemocného a snažit se je udržet aspoň v elementární podobě co nejdéle to půjde.
  • …a řada jiných aktivit, jistě dokážete sami doplnit pár dalších příkladů.


Pasivní příjemné prožitky (zní to učeně, ale jde opět o zcela běžné věci) patří také k oblíbeným způsobům trávení času, kterým se nemocný věnoval i dříve. Po nástupu demence bychom měli nemocného podpořit, aby si je uchoval jako součást denních rytmů. V některých případech závisí na nás, zda je svému blízkému zprostředkujeme. Často je to velmi snadné: taková ranní koupel v příjemně vyhřáté vaně s voňavou pěnou je dobrým začátkem (nebo závěrem) dne a pokud má náš blízký rád hudbu, můžeme jej nechat ve vodě chvíli relaxovat s nějakým vhodným hudebním doprovodem.

  • Čtení.
  • Poslech rozhlasu.
  • Sledování televize.
  • Poslech hudby.
  • Chvíle s dobrou kávou a zákuskem.
  • Posezení na zahrádce nebo jinde v příjemném prostředí.
  • Masáž.
  • Úprava vlasů a zevnějšku.
  • …a opět řada dalších.


Příklad z praxe:

Inzerát: „Hledáme sportovce, který se věnuje běhu, ideálně dámu, jako občasnou společnici pro naši matku. Mamince je sedmdesát dva let a trpí Alzheimerovou nemocí. Celý život ale běhala maratony a má neuvěřitelnou kondici – nikdo z nás jí nestačí, ani vnoučata. Ráda by běhala i teď, jenže by se mohla ztratit; z toho má obavy i ona sama. Kdyby mohla vyběhnout aspoň jednou za týden nebo za 14 dní, byla by nesmírně šťastná. Najde se prosím někdo?“

Nezapomínejte ani na sebe

„Zpříjemnění dne“ by se mělo týkat i vás. Pokud budete vyčerpaní a na pokraji sil, jen stěží můžete dlouhodobě a účinně pomáhat svému blízkému. Většina z vás má také své oblíbené činnosti, a „dobíjení energie“ a potřeba regenerace duševních sil se vás týká úplně stejně. Na rozdíl od člověka s demencí nepotřebujete, aby vám někdo „dělal garde“, ale zase vám obvykle chybí čas. 

Z tohoto pohledu je praktické, pokud najdete nějakou činnost, která vás baví stejně jako vašeho blízkého, o kterého pečujete. Potom můžete spojit jeho relaxaci s vlastní. Současně je velmi důležité najít si čas jenom pro sebe, ideálně úplně změnit prostředí, společnost, udělat si volné chvíle, nejlépe pravidelně a v dostatečném rozsahu.

  • Dbejte na rozdělení úkolů při pomoci nemocnému, všechno by nemělo být jen na vás.
  • Možnost naplánovat si týden ve spolupráci s ostatními členy rodiny a externími sociálními službami je velmi prospěšná. Předem víte, kdy budete mít čas, a můžete se těšit na chvíle klidu a činnosti, které vás baví.
  • Zkuste něco nového: zamyslete se, jakému koníčku jste se třeba někdy v minulosti chtěli věnovat, co vás přitahovalo. Třeba je právě teď vhodná chvíle? Některé aktivity lze s péčí o nemocného spojit snáz než jiné a nové zaměření, které právě objevujeme, bývá často zdrojem mnoha skvělých prožitků.

Shrnutí

  1. Pro lidi s demencí jsou chvíle relaxace a zábavy stejně důležité jako pro nás. Pokud je to možné, snažíme se podpořit svého blízkého, aby si uchoval záliby, kterým se věnoval předtím, než se u něj objevila demence. S postupujícím onemocněním však bude nutné přizpůsobovat podmínky či okolí tak, aby je stále mohl vykonávat. Je důležité uchovat je aspoň v jednoduché formě co nejdéle.
  2. Nezapomínejme ani na sebe – také máme právo na chvíle klidu, relaxace a zábavy, protože bez nich mimo jiné nezvládneme tak dobře náročnou péči.
  3. Je důležité vybírat činnosti, které jsou smysluplné pro vašeho blízkého i pro vás a tak mu najít „důvod proč vstát ráno z postele“.
  4. Nezapomínejte, že cílem je samotná činnost a společné trávení času s vaším blízkým, nikoli její výsledek.
  5. Velmi smysluplná činnost je např. prohlížení společných fotografií, vytvoření vzpomínkové knihy. Návrat do minulosti vašeho blízkého nabízí i možnost mezigeneračního setkání. Např. vnuci se tak mohou dozvědět víc o životě své babičky či dědečka.