Demence ovlivňuje nejen paměť, ale také systematičnost, koordinaci a trpělivost, potřebnou při péči o ústní hygienu a další druhy sebeobsluhy. Špatná ústní hygiena bývá přitom spojena s nechutenstvím, zápachem z úst, infekcemi zubů nebo dásní a dalšími zdravotními problémy, které v důsledku vedou ke zhoršení kondice nemocného a mohou jej i vážně ohrozit.

Ústní hygiena

Může se stát, že si nemocný nezvládne vyčistit zuby. Musíme si uvědomit, že ústní hygiena je poměrně komplikovaná záležitost. Pro zajímavost můžeme spočítat, kolik po sobě jdoucích kroků je třeba vykonat, když si čistíme zuby:

  1. Přijdeme do koupelny.
  2. Najdeme kartáček na zuby.
  3. Najdeme pastu.
  4. Odstraníme víčko pasty.
  5. Naneseme pastu na kartáček.
  6. Zavřeme tubu pasty.
  7. Vrátíme pastu na místo.
  8. Pustíme vodu.
  9. Zvlhčíme kartáček s pastou vodou.
  10. Vložíme kartáček do úst a čistíme důsledně správnými pohyby po vhodnou dobu.
  11. Vypláchneme ústa.
  12. Opláchneme kartáček.
  13. Zavřeme vodu.
  14. Vrátíme kartáček na místo.
  15. Vezmeme ručník.
  16. Osušíme si ústa ručníkem.
  17. Pověsíme ručník zpět.


Všechny tyto kroky vykonáváme  přitom podvědomě a nemusíme o nich přemýšlet. Pro nemocného se však každý krok může proměnit v náročný úkol. Můžeme si představit, že vnímáme svět očima člověka s demencí a záhy po probuzení nás čeká následující „program“: 

  1. Hledám koupelnu v rozlehlém domě. Kdysi dávno jsem tady asi byl, ale teď tu každou chvíli přestaví všechny chodby a místnosti, takže z toho nejsem vůbec moudrý.
  2. V koupelně musím najít kartáček na zuby, ten je ukrytý mezi mnoha jinými věcmi. Některé z nich mě matou, protože nevím, k čemu slouží. Nemohou být nebezpečné? Přitom mě z té zasklené plochy nad umyvadlem sleduje podivná, ošklivá stará osoba, která je mi nepříjemně povědomá.
  3. Kartáček jsem nakonec objevil, s trochou štěstí najdu i pastu na zuby.
  4. Dlouho se pokouším odšroubovat víčko; doprava to nejde, tak doleva? Až po chvíli náhodou zjistím, že se odcvakne jedním pohybem. V tubě od pasty je ovšem nějaká podivná průsvitná mast, která páchne tak silně, že mě to zarazí; tohle přece není pasta? Nebo ano? Raději zkusím vedlejší tubu… ale je jich tu ještě tolik!
  5. Tentokrát jsem se asi trefil. Mám pastu, ale co s ní? Aha, nanést na tu věc… na kartáček. Jenže kam jsem ho zatím odložil? Naštěstí leží hned na umyvadle. Uchopím kartáček, stisknu tubu a vytryskne pasta. Safra, tolik jsem nečekal! Něco steklo do umyvadla, něco mám na kalhotách, na kartáčku je jen trochu. Ale snad to bude stačit. 
  6. Tubu s pastou odložím na umyvadlo, zavřít se mi ji nepodařilo.
  7. Teď musím pustit vodu, abych kartáček s pastou navlhčil. Jenže tady chybí kohoutek, místo něj sem někdo namontoval takovou zahnutou páčku. Zkusím s ní pohnout… a nic. Na druhou stranu? Zase nic, do háje! Tak nahoru? Konečně! Voda je sice moc horká, ale to už řešit nebudu.
  8. Hm, a proud je taky trochu moc silný, sebral mi z kartáčku skoro všechnu zbývající pastu.
  9. Ale co teď s tím kartáčkem? Už vím, strká se do pusy a čistí se s ním zuby. Jenže čištění zubů je za trest. Zaprvé to místy bolí, a zadruhé si nikdy nepamatuji, které zuby už jsem okartáčoval a které ještě ne. A kartáček klouže, div že mi nevypadne.
  10. Už to asi bude stačit. Odkládám kartáček na umyvadlo a chci si vypláchnout pusu. Sakra, ta voda je vážně horká! Tak to jen vyplivnu a otřu si pusu do hadru, co tu visí. 
  11. Ještě bych měl udělat něco… aha, zavřít vodu. Jak to bylo? Doleva, nebo doprava? 
  12. Voda je zavřená – ta páčka patřila dolů! – a já už jdu radši pryč z koupelny. Ten dědek ze zaskleného obrazu (nebo je to okno?) se po mně pořád otáčí a mračí se.
  13. Hledám kuchyni, měl bych si udělat něco k snídani.


I běžné záležitosti se postupně stávají složitým, komplexním úkolem. Když některý krok vypadne, může se nemocný snadno „zaseknout“ a celou aktivitu raději opustí. Náš blízký si třeba nevzpomene, jak dát pastu na kartáček, nebo že má kartáček vložit do úst. Potom často nalézáme pastu rozmazanou po zrcadle nebo skříňce. 

Nejlepším řešením je udělat si čas a nemocného krok za krokem citlivě „navigovat“. Cílem asistence při ústní hygieně není „zvládnout to co nejrychleji za něj“, ale podpořit jej, aby co nejvíc využil svých zbývajících dovedností. Neměli bychom také zapomenout na pravidelnou kontrolu, zda nemá nemocný v ústech infekci nebo jestli ho některý zub nebolí.

Na co bychom neměli zapomenout:

  • Zuby se čistí pohyby shora dolů a u dolní čelisti zdola nahoru; tak se vyčiští zuby i dásně.
  • Ústa je třeba vypláchnout a pokud možno použít ústní vodu – po nějaké době střídáme značku.
  • Pokud je to možné, používáme dentální nit nebo kartáček na čištění mezizubních prostor.
  • Můžeme použít i krém či zvlhčující balzám na rty.
  • Pokud má náš blízký protézu, je třeba ji vyjmout, umýt, očistit a uložit. Ráno je potřeba pomoci mu ji nasadit.

Mapování soběstačnosti při péči o vlastní osobu

Míra soběstačnosti našeho blízkého se s rozvojem nemoci mění. Je užitečné, pokud si udržíme přehled o tom, co nemocný dosud zvládá a s čím již potřebuje pomáhat. Zaměříme se zejména na tyto činnosti: 

  • výběr oblečení,             
  • svlékání před sprchou/koupelí,
  • umístění protiskluzové podložky na podlahu,
  • mytí vlasů/těla ve sprše/vaně,
  • holení,
  • mytí a sušení rukou,
  • použití ručníku na sušení vlasů/těla,
  • mytí a sušení obličeje,
  • nanesení zvlhčujícího tělového mléka,
  • mytí a sušení nohou,
  • kontrola známek případných kožních problémů,
  • mytí a sušení oblasti genitálií,
  • oblékání po sprše/koupeli,
  • sušení těla po koupeli,  
  • česání,
  • převlékání z pyžama do denního oblečení,
  • používání fénu,
  • příprava na sprchu/koupel,
  • líčení,
  • otevření kohoutku, nastavení teploty vody a příprava na koupel,
  • stříhání nehtů na rukou a nohou.


Můžeme si vést záznamy, které se velmi vyplatí zejména ve chvíli, kdy nás u nemocného někdo vystřídá. Dobrá vzájemná informovanost mezi pečujícími je základem úspěchu.

Shrnutí

  1. Je dobré zapojovat člověka s demencí v maximální míře do péče o vlastní osobu, aby si tak co nejdéle uchoval své zbývající dovednosti. Péče o ústní dutinu je důležitá a složitá, je možné, že váš blízký bude potřebovat citlivé vedení.
  2. K hlavním zásadám patří ohleduplnost. Snažme se představit si, co náš blízký prožívá, a pochopit, proč se třeba i brání pomoci s osobní péčí.
  3. Je vhodné např. pomocí výrazných obrázků nebo krátkého popisu usnadnit nemocnému orientaci. Pokud je v domácnosti víc lidí, je možné označit jménem, komu patří konkrétní předmět osobní hygieny.