20. Ústní hygiena a další péče o sebe

Může se stát, že si nemocný nezvládne vyčistit zuby. Musíme si uvědomit, že ústní hygiena je poměrně komplikovaná záležitost. Pro zajímavost můžeme spočítat, kolik po sobě jdoucích kroků je třeba vykonat, když si čistíme zuby:

1. Přijdeme do koupelny.
2. Najdeme kartáček na zuby.
3. Najdeme pastu.
4. Odstraníme víčko pasty.
5. Naneseme pastu na kartáček.
6. Zavřeme tubu pasty.
7. Vrátíme pastu na místo.
8. Pustíme vodu.
9. Zvlhčíme kartáček s pastou vodou.
10. Vložíme kartáček do úst a čistíme důsledně správnými pohyby po vhodnou dobu.
11. Vypláchneme ústa.
12. Opláchneme kartáček.
13. Zavřeme vodu.
14. Vrátíme kartáček na místo.
15. Vezmeme ručník.
16. Osušíme si ústa ručníkem.
17. Pověsíme ručník zpět.

Všechny tyto kroky vykonáváme  přitom podvědomě a nemusíme o nich přemýšlet. Pro nemocného se však každý krok může proměnit v náročný úkol. Můžeme si představit, že vnímáme svět očima člověka s demencí a záhy po probuzení nás čeká následující „program“: 

1. Hledám koupelnu v rozlehlém domě. Kdysi dávno jsem tady asi byl, ale teď tu každou chvíli přestaví všechny chodby a místnosti, takže z toho nejsem vůbec moudrý.
2. V koupelně musím najít kartáček na zuby, ten je ukrytý mezi mnoha jinými věcmi. Některé z nich mě matou, protože nevím, k čemu slouží. Nemohou být nebezpečné? Přitom mě z té zasklené plochy nad umyvadlem sleduje podivná, ošklivá stará osoba, která je mi nepříjemně povědomá.
3. Kartáček jsem nakonec objevil, s trochou štěstí najdu i pastu na zuby.
4. Dlouho se pokouším odšroubovat víčko; doprava to nejde, tak doleva? Až po chvíli náhodou zjistím, že se odcvakne jedním pohybem. V tubě od pasty je ovšem nějaká podivná průsvitná mast, která páchne tak silně, že mě to zarazí; tohle přece není pasta? Nebo ano? Raději zkusím vedlejší tubu… ale je jich tu ještě tolik!
5. Tentokrát jsem se asi trefil. Mám pastu, ale co s ní? Aha, nanést na tu věc… na kartáček. Jenže kam jsem ho zatím odložil? Naštěstí leží hned na umyvadle. Uchopím kartáček, stisknu tubu a vytryskne pasta. Safra, tolik jsem nečekal! Něco steklo do umyvadla, něco mám na kalhotách, na kartáčku je jen trochu. Ale snad to bude stačit. 
6. Tubu s pastou odložím na umyvadlo, zavřít se mi ji nepodařilo.
7. Teď musím pustit vodu, abych kartáček s pastou navlhčil. Jenže tady chybí kohoutek, místo něj sem někdo namontoval takovou zahnutou páčku. Zkusím s ní pohnout… a nic. Na druhou stranu? Zase nic, do háje! Tak nahoru? Konečně! Voda je sice moc horká, ale to už řešit nebudu.
8. Hm, a proud je taky trochu moc silný, sebral mi z kartáčku skoro všechnu zbývající pastu.
9. Ale co teď s tím kartáčkem? Už vím, strká se do pusy a čistí se s ním zuby. Jenže čištění zubů je za trest. Zaprvé to místy bolí, a zadruhé si nikdy nepamatuji, které zuby už jsem okartáčoval a které ještě ne. A kartáček klouže, div že mi nevypadne.
10. Už to asi bude stačit. Odkládám kartáček na umyvadlo a chci si vypláchnout pusu. Sakra, ta voda je vážně horká! Tak to jen vyplivnu a otřu si pusu do hadru, co tu visí. 
11. Ještě bych měl udělat něco… aha, zavřít vodu. Jak to bylo? Doleva, nebo doprava? 
12. Voda je zavřená – ta páčka patřila dolů! – a já už jdu radši pryč z koupelny. Ten dědek ze zaskleného obrazu (nebo je to okno?) se po mně pořád otáčí a mračí se.
13. Hledám kuchyni, měl bych si udělat něco k snídani.

I běžné záležitosti se postupně stávají složitým, komplexním úkolem. Když některý krok vypadne, může se nemocný snadno „zaseknout“ a celou aktivitu raději opustí. Náš blízký si třeba nevzpomene, jak dát pastu na kartáček, nebo že má kartáček vložit do úst. Potom často nalézáme pastu rozmazanou po zrcadle nebo skříňce. 

Nejlepším řešením je udělat si čas a nemocného krok za krokem citlivě „navigovat“. Cílem asistence při ústní hygieně není „zvládnout to co nejrychleji za něj“, ale podpořit jej, aby co nejvíc využil svých zbývajících dovedností. Neměli bychom také zapomenout na pravidelnou kontrolu, zda nemá nemocný v ústech infekci nebo jestli ho některý zub nebolí.

Na co bychom neměli zapomenout:

• Zuby se čistí pohyby shora dolů a u dolní čelisti zdola nahoru; tak se vyčiští zuby i dásně.
• Ústa je třeba vypláchnout a pokud možno použít ústní vodu – po nějaké době střídáme značku.
• Pokud je to možné, používáme dentální nit nebo kartáček na čištění mezizubních prostor.
• Můžeme použít i krém či zvlhčující balzám na rty.
• Pokud má náš blízký protézu, je třeba ji vyjmout, umýt, očistit a uložit. Ráno je potřeba pomoci mu ji nasadit.