Lidé s demencí jsou vystaveni vyššímu riziku dehydratace. Ta se může projevit velmi rychle a ovlivňuje i funkce mozku. Často se pak zdá, jako by se demence, kterou nemocný trpí, rapidně a výrazně zhoršila. Tato změna je však naštěstí jen dočasná.
Důvody, které vedou k dehydrataci, mohou být různé:
- omezený pocit žízně: nemocný často nepozná, že mu chybí tekutiny, protože jej vlivem věku i demence opouští pocit žízně;
- neschopnost vyjádřit své potřeby: nemocný, který se nedokáže sám napít, si o vodu často ani neřekne; nedokáže pojmenovat, co mu chybí;
- nedostatečné množství podávaných tekutin: pokud nemocný např. trvale odmítá pít, je třeba veliké trpělivosti, abychom jej přiměli přijímat tekutiny v požadovaném množství; někdy je obtížné udržet přehled o tom, kolik nemocný vypil;
- problémy s polykáním: v pozdním stadiu demence mizí i polykací reflex a nemocný neumí spolknout ani potravu, ani doušek nápoje.
Člověk by měl denně přijmout 1,5 až 2 litry tekutin. Mezi ně patří například voda, džusy, ovocné čaje, nealkoholické pivo, ovocná zmrzlina i polévky. Káva (kofein) a alkoholické nápoje nejsou součástí pitného režimu (nelze je počítat do potřebného denního objemu tekutin), mohou být pouze chuťovým doplňkem stravy. Rozhodně by se měly užívat s mírou. Mléko a kakao taktéž nepočítáme do pitného režimu, jde spíš o tekutou výživu. Potřeba příjmu tekutin je ale individuální a závisí i na tom, jaké množství byl člověk zvyklý přijímat po celý předchozí život. Nedostatek tekutin poznáte tak, že nemocný má suché a popraskané rty, škytavku během jídla, vysušenou pokožku, sucho v ústech (jazyk se lepí na patro) nebo vylučuje jen malý objem husté, tmavě zbarvené moči. Příznakem dehydratace je i únava, spavost, dezorientace, zácpa a nízký tlak. Bližší informace o pitném režimu si můžete přečíst také na webových stránkách Státního zdravotního ústavu [1].
Zpočátku je možné připomínat nemocnému pití (i jídlo) pomocí vzkazů, nebo mu lze ve vhodnou chvíli zatelefonovat. Uvědomte si však, že po ukončení hovoru už si nemusí pamatovat, že jste spolu o potřebě pití mluvili – proto je dobré, aby se napil ještě v průběhu hovoru. Později je třeba dohled zintenzivnit – pokud například dochází do domácnosti pečovatelská služba, můžeme se s ní domluvit, aby do sešitu psali, kolik nemocný během jejich služby vypil tekutin a jaké jídlo snědl.
- Tekutiny můžeme připravit do jedné konvice – nemocný se spíš naučí, odkud si nalévat, a my si snáz udržíme přehled, kolik tekutin vypil.
- V různých fázích nemoci potřebuje pít z jiných nádob – nejdříve užíváme běžné hrníčky či skleničky, pak vždy hrníček (má ucho), později speciální pítko či brčko.
- Pokud nemocný pití odmítá, lze vyzkoušet jiné nápoje, případně je lehce dochutit či změnit jejich barvu. Můžeme využít i toho, že starší generace byly zvyklé na polévky, které se dříve podávaly častěji než dnes. Pokud měl nemocný nějaký druh polévky rád, máme napůl vyhráno. Pitný režim lze doplnit také podáním kompotu, okurkového salátu atd.
U některých diagnóz je třeba regulovat i množství přijímaných tekutin. Pokud má člověk, o kterého pečujete, přijímat jen omezené množství tekutin (např. v důsledku srdečního či jiného onemocnění), musíte se řídit pokyny lékaře, který určí, kolik smí vypít.
Shrnutí
Dehydratace je jedním z největších rizik při péči o člověka s demencí. Projevuje se rychle a vážně. Je třeba sledovat, kolik nemocný pije a zda nevykazuje příznaky nedostatku tekutin. Pití je třeba připomínat, trpělivě nabízet a zkoušet různé druhy nápojů. Do denního objemu tekutin lze započítat i kapalné složky různých jídel, jako je ovoce nebo polévky.
Na druhou stranu – někteří lidé celý život přijímají méně tekutin, a proto nemusí být vždy žádoucí nutit člověka ke zvýšené konzumaci, jen proto, že existuje „nějaká norma“. Sledujte raději celkový stav svého blízkého a v případě, že nehrozí dehydratace, jej do pití zbytečně nenuťte. Pokud jste na pochybách, poraďte se s lékařem.
Související odkazy
- Státní zdravotní ústav: Pitný režim (odkaz vede na web szu.cz)