Ještě jsme se několikrát se ségrou vracely k tomu, že jsme mamku přece jen chtěly po její smrti naposled vidět, pohladit, možná i samy obléknout…, jak bychom to určitě udělaly, kdyby umřela doma. Mluvily jsme o tom i s vedením Domova a rozumíme tomu, že někdo by to naopak určitě nechtěl a je šťastný, že to za něj zajistí někdo jiný, i když měl zemřelého velmi rád. A teprve teď, při tom přemýšlení a povídání s přáteli jsme se dověděly, že existuje dokument, který se jmenuje „Dříve vyslovené přání“. Pro ty, kdo jako my o něm neměli tušení, ho trochu vysvětlím:

          „Dříve vyslovené přání“ je písemné rozhodnutí, které může člověk udělat, aby lidé, kteří by o něj pečovali v době, kdy se sám nedokáže rozhodovat, věděli, jak si on sám přeje být ošetřován. Mohou ho sepsat lidé před vážnou operací, když podstupují jakékoli životní riziko nebo když vědí, že onemocněli demencí atd. V tom dokumentu oznamují, jakou léčbu si pro sebe přejí a jakou ne. Například jestli chtějí být resuscitováni, jestli souhlasí se sondami do žaludku nebo s připojením na přístroje, kdyby už nedovedli sami přijímat potravu a dýchat. Mohou uvést, že při pobytu v Domově nechtějí být zbytečně převáženi do nemocnice, aby tam lékaři řešili jejich poruchy vědomí, problémy s tlakem nebo příjmem potravy, že nechtějí být v terminální fázi života léčeni antibiotiky, mít močový katétr nebo být jinak za každou cenu drženi při životě, místo aby mohli přirozeně a klidně zemřít. Při sepisování je třeba, aby byl přítomen lékař, který člověku vysvětlí, co jeho rozhodnutí prakticky znamenají, a ten se také spolu se svědkem do dokumentu podepíše. Podpis člověka, o kterého jde, musí být úředně ověřený.

Institut „Dříve vysloveného přání“ je zakotven v občanském zákoníku a musí být respektován, až na některé závažné situace, které tam jsou výslovně uvedeny (například kdyby se jeho zdravotní stav neočekávaně zcela změnil a požadovaný postup by vedl k aktivnímu způsobení smrti). Jeho součástí může být také takzvané „Předběžné prohlášení“, kterým člověk určí někoho, kdo za něj bude zařizovat jeho zdravotní záležitosti, bude ho zastupovat a smí si vyžádat jeho zdravotní dokumentaci a vyslovovat souhlas nebo nesouhlas s poskytováním zdravotních služeb a další péčí.

          Považujeme ten dokument za velmi užitečný. Pomáhá personálu v zařízeních dobře se rozhodovat a je uklidňující i pro rodinu, která tak ví, co si jejich nemocný přeje, a nemusí se trápit při těžkých životních rozhodováních za něj. Náš tatínek je ještě ve stavu, kdy to všechno dovede pochopit a vyhodnotit, a tak ho s ním sepíšeme. A uvedeme také naši prosbu, aby, kdyby zemřel v Domově, nebyl ihned odvezen, ale aby se počkalo na náš příjezd. Domácí kaple může být právě vhodným místem, kam se dá tělo ještě na několik hodin uložit k rozloučení s rodinou.

          Dnešní psaní je smutné, ale snad i tohle někomu z vás pomůže, až budete v podobné situaci…