DEMENTIA.CZ

JAK JEN TO BUDE DÁL?

Častěji než dřív si teď s dětmi nebo i vnoučátky vypravujeme o tom, co babička a děda prožívají. Chci, aby i ostatní kolem mne věděli, o čem opravdu Alzheimerova choroba je, nezapírám nic ani před sousedy nebo při povídání s kamarádkami. Je to tak trošku osvěta v mém mikrosvětě, protože si myslím, že to je potřeba. I já sama jsem začala chodit do svépomocné skupiny, kde si s ostatními svěřujeme svoje zážitky s nemocnými, svoje emoce a nejistoty. Je to skvělá věc. Člověk najednou vidí, že to, co mu připadalo neskutečné a strašné, se neděje jen jemu. Nejsem tak obrovská výjimka, když někdy propadám depresi a zoufalství, že si nevím s mamkou rady. Nejen já nosím na těle modřiny od milované osoby. A když vyprávím, co se mi naopak povedlo, kdy jsem maminku nenápadně dostala tam, kde jsem ji potřebovala mít, dávám ostatním tip, jak to můžou příště zkusit. Zároveň pozorně poslouchám, co se osvědčilo někomu jinému, a pak to doma zkouším taky.

Číst dále

OBDOBÍ POHODY

Přemýšlím, čím to je. Maminka má už chvíli takové lepší období, nehádá se tolik a je jí jedno, co vaříme nebo že právě pereme, je taková smířenější. Pravděpodobně je její nemoc jako houpačka a teď je zrovna „nahoře“. A možná to souvisí i s tím, že je taťka ještě takový bolavý a unavenější po tom svém pádu, a mamka má o něj nějak podvědomě strach.

Číst dále

NÁVŠTĚVY U LÉKAŘŮ

Když si taťka narazil koleno, chodil ven co nejméně – dost ho to bolelo. Ale měl s mamkou právě zase po čtvrt roce jít na psychiatrii. Nabídla jsem se, že si to v práci nějak zařídím a pojedu s ní jednou já.  

Číst dále

VNOUČATA U PRABABIČKY A PRADĚDEČKA

Občas teď beru k našim mou vnučku a vnuka. Nejčastěji o prázdninách nebo před Vánocemi. Přípravy na Vánoce mamka taky špatně snáší, a tak jsme všichni rádi, když mohou jet děti mé dcery sebou. Jejich prababička a pradědeček je mají moc rádi a děti vnesou do bytu radost a pohodu. A moje dcera má klid na vánoční přípravy u ní v bytě – vrátím jí je až na Štědrý den odpoledne. Mezitím se mnou zastanou pořádný kus práce.

Číst dále

TEBE POSLOUCHAT NEBUDU – NIKDY!

Některé věci maminka líp snese od jiných lidí než od nás dcer. Tuhle zkušenost už taky nějakou dobu máme. Třeba mytí oken a praní záclon. Pro mamku je to neuvěřitelný stres a hádka je téměř stoprocentně jistá. Ale když přijede můj syn, jde to líp… Bydlí dost daleko, ale stalo se už pravidlem, že na okna jezdí on. Jeho babička je celá šťastná, když ho vidí, v mytí oken mu nebrání a pak ho ještě chválí, jak je šikovný. Opravdu mu to jde rychle od ruky, já jen asistuju, odnesu vyprané záclony ven na odkapání, on je pak zas věší na okna. Je to koncert! Po práci ho pošlu, ať si s dědou chvíli povídá, využiju příznivou atmosféru a vybídnu babičku, že zatím nenápadně zvládneme hygienu. Většinou na to ve svém pohodovém rozpoložení přistoupí a já jsem celá šťastná!

Číst dále

KUPUJEME ZIMNÍ BOTY

Mamka má už mnoho let ochozené zimní boty, a tak jsme se se ségrou domluvily, že jí koupíme k narozeninám nové. Už je moc potřebuje! Měly jsme radost, že nás napadla tak užitečná věc, a doufaly jsme, že nějaké hezké a pohodlné seženeme.

Číst dále

O blogu

Píšeme otevřeně o demenci a péči. V našich článcích najdete každodenní realitu, inspiraci i potřebné informace.

Archivy

Rubriky

Přihlášení