KDE JSEM JÁ, TAM BUDEŠ I TY!

Mamka se pořád víc bojí být někde sama, a to i jen na chvilku. Taťka moc rád nakupuje, pozorně pročte každý leták, zaškrtává si, co by se jim hodilo, a volá i nám, co si máme jít koupit do Penny nebo Kauflandu. Jenže mamka ho na nákupy nechce pustit. Pokaždé mu řekne, že mají doma jídla dost, ať ho nenapadne někam chodit. A tak pokaždé počká, až usne, a pak vyrazí do obchodu. Nechá jí samozřejmě na stole velký lístek se vzkazem „šel jsem nakupovat, přijdu brzo“, aby se tolik nebála. Máme už zkušenost, že když se probudí a tohle si přečte, otočí se a okamžitě mizí ve svém pelíšku. Zavře oči – a je zas v bezpečí.

Číst dále

ŠKODA KAŽDÉ RÁNY, KTERÁ PADNE VEDLE?

Ségra přijela k našim zase jednou se svou dcerkou, aby měli změnu a aby je vnučka na chvíli zabavila, když bude uklízet. Ale všechno bylo tehdy špatně. Přijely večer kolem sedmé, aby bylo druhý den na všechno víc času a klidu, a hned se dočkaly přivítání: „Takhle večer se jezdí na návštěvu? My jdeme právě spát!“ Pak ale všichni společně zůstali vzhůru ještě do půl desáté, protože maminka objevila v tašce své dcery koláč, na který dostala velikou chuť, a tak ještě chvilku hodovali.

Číst dále

JAK JSME SLAVILI VELIKONOCE

Vánoční a velikonoční svátky u nás bývaly vždycky důležité a hodně se prožívaly. Chystali jsme dobrá jídla, zvali hosty, chodili do kostela a dávali si záležet na krásných dekoracích v bytě. V posledních letech to už mamka samozřejmě nezvládala, a protože my máme taky svoje rodiny, bývaly jsme o svátcích doma, protože mamka ty naše „hurá akce“, kdy k nim přijeli víc než dva lidé, byť to byla rodina, nedokázala rozdýchat a zvládnout v klidu.

Číst dále

KDE HO JENOM MÁM?

Jednou u našich zazvonil telefon a byla to maminčina kamarádka. V té době jsme už postávali tatínek nebo já vždycky někde poblíž a lapali aspoň útržky vět, protože bylo jasné, že mamka položí sluchátko – a jako by s nikým právě nemluvila. 

Číst dále

DO VANY MĚ NIKDO NEDOSTANE!

Maminčina hygiena se pro nás stala noční můrou.  A to doslova. Bylo to někdy v době, když byla nemocná už asi pět let. Začaly jsme si všímat, že je večer z koupelny venku nějak brzo, ani jsme jí nestačily podstrčit čisté prádlo a vůbec jsme nezaregistrovaly, že by si pustila sprchu. Takže vůbec nebyla ve vaně. Ale do koupelny nás k sobě nikdy nevpustila! Navíc jsme už zase při příchodu do bytu cítily ten „závan staroby“. Co s tím budeme dělat? 

Číst dále

UČÍME SE RITUÁLY

Čím dál tím víc bylo vidět, že mamčinou neoblíbenější činností je spaní a hned potom dobré jídlo. Všechno ostatní bylo podružné nebo nezáživné a vyhýbala se tomu. Ze začátku jsem tenhle její „životní styl“ chvílemi dokonce přivítala – bylo tak jednoduché udělat všechny plánované práce v klidu a rychle, bez jejích poznámek a bez hádek. Čím spala déle, tím víc jsem toho přece stihla! A měla jsem víc času na tatínka, to bylo taky důležité. No ano, ale… Maminka si záhy zvykla na to, že jde spát hned po snídani a k obědu ji musím probudit, po obědě jde zase do postele a budím ji až k svačině. Po svačince jsme chodili na procházku, ale po návratu si s oblibou dala ještě jednoho šlofíčka! Je s podivem, že večer kolem deváté už zase šla spát a vydržela v posteli až do rána…


(více…)

O blogu

Píšeme otevřeně o demenci a péči. V našich článcích najdete každodenní realitu, inspiraci i potřebné informace.

Archivy

Rubriky

Přihlášení