KADEŘNICKÉ A JINÉ SLUŽBY

Ségra mamce ještě nedávno pravidelně barvila vlasy na středně plavý odstín, na stříhání jsme se už nějaký čas u obou specializovaly střídavě obě dvě. Mamka zapomněla, že dřív chodila ke své kadeřnici, objednací kartičku jsme nenápadně odepnuly z kalendáře a tím to skončilo. Teď jsme ještě řešily, jestli není čas, aby vyměnila barvu vlasů za přirozeně bílou, vždyť by jí to dokonce i líp slušelo! Nápad nechat ji odbarvit odborně jsme nakonec zavrhly – musely bychom se zas nějak potají s kadeřnicí domluvit a tím bychom ji asi vystavily nejistotě, jestli to opravdu mamce může udělat… Stačí, že jsme ve stresu my dvě. A protože se blížilo léto, nakonec pomohlo, že jsme jí postupně na třikrát vlasy pěkně letně zkrátily a byla z ní bělovlasá paní cobydup. Jednou se pak s námi dívala na fotky, které jsme nedávno pořídily při oslavě narozenin ségry a nemohla se poznat. „Kdo to tady je?“, ptala se zmateně. Když jsme jí řekly, že je to přece ona, zavrtěla velmi rozhodně hlavou a odmítla tomu uvěřit.

Číst dále

NA PROCHÁZCE

Jednou jsme si udělaly s mamkou procházku jen tak spolu my dvě, protože byl tatínek nachlazený a sám uznal, že se na to necítí. Zůstal ležet v posteli a my se vypravily na obvyklou „čtvrthodinovku“. Bylo hezky, a tak jsem jí navrhla, že se na chvíli posadíme na lavičku, kterou jsme po cestě míjely. Uvelebily jsme se a maminka začala ostřížím zrakem sledovat, co se děje kolem ní. A nebylo toho málo… Na protějším chodníku zmerčila chlapíka s bříškem a hned to komentovala: „Ten vypadá! Vidíš ty špeky? Toho bych do postele nepustila, než by se jich zbavil. Fuj!“ „Ale mami, třeba je nemocný – to nevíš..“ „Houby nemocný! A vůbec – mluv česky, tady se říká nemocnej, nech si ty svoje móresy,“ zlobila se už zas na mě a já byla ráda, že toho chlapa máme přes ulici a neslyšel nás. Za chvíli ji upoutal zas jiný objekt. Přesto, že jsem si s ní chtěla povídat a odvrátit její pozornost, nedala se: „Hele, to škaredý psisko, jak to někdo může mít doma?“ „Mami, třeba je ta paní sama a je to pro ni milé, když má doma pejska.“ „Psi strašně smrdí! Měli by se v bytech zakázat. Všimla sis, jak u nás smrdí výtah? Taky tam jezdí někdo se psem.“ Dotyčná paní se neomylně blížila a mamka na ni vrhala tak odpuzující pohledy, že jsem se za ni styděla. Když nám konečně ukázala záda, mamčiny myšlenky zas už poletovaly jinde. A najednou bez nejmenšího zaváhání chytla mamka cíp své široké strakaté letní sukně a bez rozmýšlení si do ní utřela nos. No ne! To ne! „Mami, to nemůžeš! Mám tady kapesník – na!“ „Nepotřebuju ho,“ odbyla mě. „Ale do sukně si nos neutírej, mami, ať ji máš hezkou.“ „Je to moje sukně nebo tvoje? Můžu si dělat, co chci!“ Nenechala se vyvést z míry a já to vzdala.

Číst dále

KRÁTKÉ OBDOBÍ POHODY SI VŠICHNI UŽÍVÁME

Díky novému léku, který mamce paní doktorka předepsala, najednou na chvíli prožíváme období klidu. Skoro se nám to nechce věřit a vychutnáváme si to! Maminka je vděčná a milá, raduje se, když k nim přijedeme, a když pak odjíždíme, zkouší nás uprosit: „Nejezdi, zůstaň tu s námi… Je tu přece práce dost, nemusíš domů, že ne?“ Je to pro nás balzám na duši, slyšet i tahle slova. Hned je všem líp!

Číst dále

TOHLE JÍST NEBUDU

Naše maminka bývala vždycky hodně přísná i co se týkalo jídla. Nesměly jsme si vymýšlet, razila heslo „co se uvaří a co dostaneš na talíř, to taky sníš“. Učila nás to tvrdě a nekompromisně. Vařila schválně i jídla, která jsme nesnášely, abychom se „naučily je jíst“. Bylo to někdy drsné, ale asi jsme měly od malička dobré žaludky, protože jsme do sebe nakonec opravdu nasoukaly všechno. Vidím to jak dnes, že jsem za trest, protože jsem asi „dělala ksichty“, musela dojíst talíř čočky na záchodě („nikdo se na ty tvoje ksichty nebude dívat“) a jen strach z mnohem horší odplaty mě zadržel, abych tu čočku nespláchla. Takhle rezolutní naše maminka byla.

Číst dále

JAK SI HANA NAKONEC “DÁMSKOU JÍZDU” UŽILA

Rodiče kdysi rádi jezdívali na prodloužené víkendy do lázní. Chodili spolu na procházky, dali si perličkovou vodní masáž, objednali se na pedikúru… a užívali si to. Radek na to nostalgicky vzpomíná, a tak jsme se my dcery domluvily, že mu to po letech znovu umožníme. Objednáme pobyt pro dva, já s ním pojedu a ségra se vystřídá s mou dcerou a každá z nich bude dva dny s maminkou.

Číst dále

HANA A RADEK JEDOU NA VÝLET

Mamince bude 80 let – rádi bychom udělali velkou oslavu a pozvali celou rodinu, jak se to u nás dělá, ale jsou to její narozeniny a ona by si je takhle určitě neužila. Navíc budou mít s tatínkem na podzim diamantovou svatbu, na tu přijedou všichni, tak teď tu její osmdesátku uděláme pokud možno pohodovou a klidnou, přijedeme jen my dcery s našimi polovičkami

Číst dále

O blogu

Píšeme otevřeně o demenci a péči. V našich článcích najdete každodenní realitu, inspiraci i potřebné informace.

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Přihlášení