CO SI TO ZASE OBLÉKÁ?

Ta mamčina skříň byla vždy plná tajemství. Jako děti jsme ji nikdy nesměly otevřít. Dlouho jsme si netroufaly víc se do ní ponořit a udělat v ní pořádek ani nyní, ale nakonec už to bylo naprosto nezbytné. Potřebovaly jsme v ní mít přehled i my. 

Číst dále

JEŠTĚ ŽE TĚ MÁM!

Často přemýšlím o tom, jak je dobře, že mám svou ségru. Neumím si představit, že bych se u ní nemohla vypovídat, když se od našich vracím domů. Ne že bych si nemohla popovídat s manželem, ale vlastní sestra je něco jiného. Je to moje blízká duše, která prožívá totéž, co já, která má stejný vztah k rodičům a trápí ji stejné věci. Když jedu domů, všechno si s ní v mobilu vypovídám, a vím, že příští víkend zas řekne ona mně, co bylo tentokrát. Vlastně si navzájem poskytujeme terapie, abychom si všechno to, co jsme právě prožily, pokud možno nenesly do dalšího týdne, do našeho manželství, do práce… Stejně to tam prosákne, ale už ne s takovou razancí.

Jako třeba teď – to zas bylo něco… 

Číst dále

CO PROŽÍVÁ RADEK

Vždycky jsem si myslel, když je Hana skoro o deset let mladší než já, že se o mě jednou bude muset starat a že jí to nezávidím. Budu starý morous a kdoví, jestli nebudu mít revma jako můj otec, no potěš! Ale nakonec je všechno jinak. Alzheimer rozdal karty v naší rodině tak, že se naopak můj švagr i já musíme starat o své manželky.

Číst dále

KDE SE TO V NÍ VZALO?

Naše mamka byla odjakživa přísná a odměřená, takže si nepamatuju, že by mě někdy objímala, že bych jí sedávala na klíně nebo že by mi jinak projevovala mateřské city. A když jsme něco provedly, nemohly jsme od ní nikdy čekat zastání,  v každém průšvihu nás nechávala pořádně vymáchat. Ne že bychom doma neměly zázemí, zvládla všechny povinnosti matky na výbornou, ale byla tak chladná! Podobně jsme vnímaly i vztah mezi oběma rodiči, nebyly v něm skoro nikdy něžnosti nebo jiné emoce. Kdoví, jak byla ona sama vychovávaná, proč kolem ní narostla ta tvrdá skořápka?

Číst dále

NIKAM NEPOJEDEŠ!

Hana a Radek byli celý život zvyklí dělat spoustu věcí společně a být takřka pořád spolu. Když oba odešli do důchodu, stala se z nich nerozlučná dvojka. Většinu aktivit zorganizovala Hana, často jezdili na zájezdy, procestovali Evropu, chodili na koncerty, setkávali se s přáteli a v létě trávili vždycky nějaký ten týden v rodném domku Radka na horách. A když dvakrát do roka odjel Radek na setkání spolužáků ze základky a z výšky, neměla Hana žádné námitky. To se teď ale zcela změnilo.

Číst dále

TO JE V POHODĚ! PENÍZE BUDOU A MY NE!

Maminka už dávno neví, kolik co stojí. Když přemýšlím, proč přestala chodit na nákupy, napadá mě, že se asi začala mezi regály ztrácet a nedokázala najít potraviny, které měla donést domů. Bylo jednodušší vymluvit se na to, že ještě není potřeba jít nakupovat. Taťka pak začal postupně chodit na nákupy sám, aby měli vůbec něco doma. A o víkendech jsme nakupovaly my dcery.

Číst dále

O blogu

Píšeme otevřeně o demenci a péči. V našich článcích najdete každodenní realitu, inspiraci i potřebné informace.

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

    Archivy

    Rubriky

    Přihlášení